Subscribe via feed.

Moje začátky s RC vrtulníky

Posted by Admin on 15.10.2010 – 22.31

Když jsem před několik lety viděl někde letecké modeláře, moc se mi líbilo jak si hrají s modelem ve vzduchu, jak je poslouchá. Bylo mi jasné, že začít jen tak létat je hodně obtížné. Pokud člověk nemá v blízkosti někoho zkušeného, kdo mu poradí co a jak, dokáže mu ve vzduchu zachránit model před zřícením na tvrdou zem, skoro to nemá cenu. Potom je totiž tento koníček mnohem více finančně náročnější, protože všechny omyly prostě zaplatíte.

Tenkrát jsem ještě netušil, že existují polystyrénová letadla, která se při pádu po rozlomení prostě slepí a létá se dál. Obdivoval jsem tyto lidi a ani ve snu mě nenapadlo, že o pár let později začnu s něčím co je ještě těžší, než létání s letadlem. Tím jsou vrtulníky.
Na tu myšlenku mě přivedli naši spoluobčané z Asie. Viděl jsem několikrát jak si hrají u svých stánků s vrtulníky a já koukal jak jim to pěkně šlo. Vrtulník visel na místě, poslouchal a létal kam jeho majitel chtěl. To mě velice zaujalo, ale věděl jsem, že tudy cesta nevede. Pokud mají takové vrtulníky oni, zcela jistě se budou prodávat v modelářských prodejnách, kvalitnější a s dostupností náhradních dílů. Začal jsem hledat na internetu a objevil krásné kousky. Chtěl jsem něco na polétání v místnosti a občas i venku. To byl samozřejmě nesmysl, jak jsem později pochopil.

Setkal jsem se z jedním modelářem, který létal s vrtulníky a ten moji vizi naprosto zpřeházel. Žádný vrtulník na hraní, tzv. koaxiál, nemá cenu. Je to hračka na pár dní. Pokud to myslíš vážně kup si „dospělý“ vrtulník velikosti 450. Díval jsem se že má celkový rozměr vrtulí cca 700mm a jde z něj už trochu strach. Bylo mi jasné, že s tímto kouskem nebudu moct létat v místnosti. Napadlo mě létat někde za domem, je tam pole. Doporučil mě však, abych přišel na letiště, kde se schází skupina podobných nadšenců. Poradí mě a pomohou s čím budu potřebovat. Protože samotnému mě to půjde mnohem tíž. Měl úplnou pravdu. Když si člověk jako já, který nikdy s ničím nelétal, koupí vrtulník, je vděčný za každou radu, která se mu dostane. Jenom nastavit vrtulník a „napípat“ do vysílačky všechny údaje byla pro mě zpočátku „španělská vesnice“ a sám bych to nezvládnul. A ovládat dvěma rukama současně, něco co se vám stále snaží utéct do všech světových stran, navíc nahoru a dolů, je přímo děsivé. V té chvíli mi bylo jasné, že musím začít se simulátorem abych se naučil základy ovládání a orientace. Asi po 14ti denním občasném tréninku, jsem se odvážil zaviset i můj vrtulník. Dodnes si pamatuji, jak jsem při této proceduře chtěl být raději sám. Proto jsem pro první pokus zvolil hřiště , kde ráno nikdo nebývá. Jenže můj pokus končil dřív než začal. Něco jsem si přepnul na vysílačce a vrtulník se vůbec neroztočil. Musel jsem tedy odjet za kamarády na letiště, kteří tento problém vyřešili jedním přepnutím páčky. Další den jsem chtěl uskutečnit pokus číslo dvě. Tentokrát jsem si vybral hladkou plochu u vlakového nádraží. Tady se mi podařilo poprvé udržet vrtulník nad zemí víc jak 10s. Měl jsem ohromnou radost, a i když neustále létal pokaždé jinam, hlavní bylo, že byl ve vzduchu Po chvíli jsem zjistil, že vrtulník neustále směřuje k jedné straně. Musel jsem tedy znovu na letiště a žádat o pomoc s jeho seřízením. V této chvíli jsem si definitivně uvědomil, že to prostě nemá cenu dělat takhle sám. Další pokusy jsem už dělal na letišti v kolektivu lidí, kteří byli všichni v létání dále než já a se vším vždy ochotně poradili. Trochu jsem jim záviděl, co vše dovedou s vrtulníkem, ale pak jsem si uvědomil, že každý z nich začínal visením stejně jako já.

Všechny jejich rady jsem si bral k srdci, jen jednu ne. Abych trénoval na simulátoru, protože mi půjde učení rychleji. To jsem však tvrdošíjně odmítal a odmítám stále i když vím, že v zimě nic jiného nezbude. Pro mě je totiž simulátor jen počítačová hra. Vadí mi, že vrtulník se chová úplně jinak než ten v reálu, vadí mi, že mám jen omezený výhled a hlavně že létám jenom v 2D. Ta hloubka tam prostě není a já se špatně orientuji když mám vrtulník dál od sebe. Je pravda, že kroutili hlavou, když jsem řekl, že to co dovedu v reálu na simulátoru prostě nezvládnu, protože většinou to bývá opačně.

Po pár dnech jsem sundal pomocný kříž a visení bylo zase o kousek lepší. Pravý zlom však nastal, když jsem Blade 4003D vyměnil za T-Rex 450SE V2. To byl nový impuls do létání, vrtulník byl stabilnější tolik se nechvěl a krásně potichu si „předl“.“ V této chvíli jsem se začal skutečně učit létat. Po několik dnech pravidelného trénování pro mě začalo být létání pohodou, přestal jsem mít strach že spadnu a byl jsem den ode dne jistější. I když stále vlastně jen visím, sice ne jenom před sebou a zkouším trochu „divočit“, zkouším létat dál od sebe a vysoko nahoru, ale stále jenom ocasem vrtulníku k sobě. Pořád je to však, jen forma visení. Jsem však rád, že jsem získal alespoň základní jistotu v ovládání, vrtulník mě poslouchá a rozumím mu čím dál líp. Za ten měsíc a půl jsem se také naučil, jak se nastavuje úhel listů, že limit gyra se nastavuje na každou stranu zvlášť, jak se nastaví subtrimy, jak se rozebere a složí vrtulník a mnoho dalších věcí. I když tyto informace nějak nehltám, ale postupně se ukládají do hlavy, každý den na letišti nějaká nová. Mám radost, že jsem dosud neměl takový pád, abych musel běžet do obchodu a vysypat tam peněženku. Nedělám si však iluze, že to nepřijde. Vrtulníky prostě padají i když ani neuděláte chybu. Když se poláme auto, tak může zastavit. Když se poláme vrtulník, tak většinou spadne. To je prostě realita. Stává se to nejenom začátečníkům, ale i zkušenějším pilotům. Ta oprava však bývá poměrně dražší, než když spadne polystyrénové letadlo. Není výjimkou, že pilot nechá v obchodě i pár tisíc korun. Snad proto se může u někoho při létání z vrtulníkem projevit tzv. finanční blok. Toho se člověk musí zbavit, nebo je pro něj létání spíš utrpením než zábavou, jenž má být.

Vzhledem k tomu, že se neúprosně blíží zima, mnoho nového se venku už nenaučím a dojde tedy i na simulátor, ke kterému mám stále negativní vztah. Snad se to přes zimu změní. Ještě nás čeká pár dní létání venku, i když už teď je celkem zima na ruce, pak možná nějaké lety v kryté hale. Já přes zimu plánuji nákup vrtulníku T-Rex 500, kterého bych rád zasadil do makety. Mám na to 5 měsíců čas, tak snad to zvládnu. Spolu s ostatními kamarády za našeho týmu budeme však netrpělivě vyhlížet konec zimy, protože potom pro nás nastane to pravé letecké počasí.


This post is under “RC modely” and has no respond so far.
If you enjoy this article, make sure you subscribe to my RSS Feed.
Online Drugstore,generic zithromax,Free shipping,clomid free delivery,Discount 10%